Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co to je drum and bass?

Tak předně. Drum and bass je hudební styl, který se vynořil v první polovině 90. let v Lodnýnských klubech. Na rozdíl od klasické taneční hudby posledního desetiletí - techna nebo house, které používají přímý rytmus (straight beat), je doménou drum and bassu rytmus nerovný, zlomený, prostě breakbeatový. Místo tradiční formule 4/4 taktu (čtyři údery perkusí, čtyři doby, které se opakují v pravidelném sledu 1 2 3 4), používá nový rytmus takzvaných breakbeatů jako ozvláštnění monotónní rytmické struktury. Breakbeat je (obvykle) zrychlený sled úderů, který je zasazen do původní taneční formule. Typickým rytmem dnb je pak obyčejně struktura 1 2 33 (breakbeat) 4 a nebo 1 22 3 4. Breakbeat dodává hudbě výbušnost. Výše popsané ale samozřejmě není žádným pravidlem, vynalézavosti se v žádném případě meze nekladou. Právě rytmická chaotičnost, vplétání vedlejších rytmů, hraní si s posloupností dob a podobně je velkým vkladem drum and bassu do hudební historie a základní aspekt jeho revolučnosti. Vedle různě zrychlovaných a zpomalovaných breakbeatů je druhou dominantou tohoto stylu basová linka, která obstarává hudební doprovod překotné rytmice. Tato basová linka má svůj původ v dubu a reggae, ale na rozdíl od techna není tak pevně svázaná s beatem, ale volně se vznáší nad ním. Různým variacím na tuto základní formuli se tedy říká drum and bass (tedy drum - buben a bass - basa, čti ovšem [bejs] podle baseline - basová linka). V prvních letech zrodu tohoto stylu se mu říkalo jungle a tento termín je dnes téměř synonymický s termínem drum and bass (a také ho tak budeme používat). Slovo jungle s sebou nese určité zabarvení, které vychází ze spojení s rasta kulturou, je to ale také velice vhodné slovo, pokud se snažíte popsat rytmickou strukturu drum and bassu jako džungli rytmů a podivných zvuků. A ovšem také zcela konkrétní estetiku městské džungle, která tuto klubovou subkulturu provází. Termín jungle navíc není v hudební hantýrce nic nového, používal se k popsání dubové muziky ze 70. let a dokonce už ve dvacátých letech při popisu jazzu Duka Elingtona. Tento termín s sebou nese i určité rasistické zabarvení.

pozn. Traduje se, že většina prvních breaků jsou samply ze starých soulových a funkových desek, zrychlených na 160 až 180 bpm. Nejvyhledávanějším z nich je sampl z Funky Drummer od Jamese Browna. Bubeníci od krále funku byli na svou dobu neuvěřitelně invenční a jejich na první poslech disrytmická hra ovlivnila v mnohém vývoj hudby v 90. letech. Dnes je prý nejpoužívanějším breakovým samplem vychytávka z B-strany singlu Amen od americké soulové party The Winstons. Dodnes se prý objevil na více než dva tisíce junglových desek. V roce 1994 přišli Deep Blue na singlu Helicopter Tune s novým breakem, nazývaným od té doby podle tracku na kterém se poprvé objevil helicopter break.

pozn2. desky, na kterých prý byly poprvé použity breakbeaty: Meat Beat Manifesto - Radio Babylon DJ Kool - Herc's Lyn Collins - Think několik společných singlů The Shut Up And Dance Crew a Ragga Twins

Kde se tu vzal?

Lze jen těžko rozhodout, která deska byla první. Ačkoliv jsme si v první kapitole drum and bass tak nádherně definovali, je značně obtížné vysledovat, na kterém tracku se pozdější breakbeatová formule objevila nejdřív a kdo od koho opisoval. Je to proto, že dnb se vynořil z neskutečného chaosu experimentů, které zavládly na Londýnské taneční scéně na přelomu 90. let. Ocitáme se v Anglii v době raveové horečky, nějaký čas vládne acid house, v módě jsou masivní parties se spoustou drog a otupující repetitivní hudbou. Něco je na spadnutí, umělci, kterým přestávají stačit straight beaty začínají vylézat z podzemí. Experimentují s různými rytmickými nápady. Výsledkem je famózní nápad: rozbití struktury rytmu. Od té doby jsou beaty polámané a protože to funguje, masivní vliv breakbeatu na tanční scénu může začít. Budoucnost jim dá za pravdu, protože kromě jungle se z nápadu narušit rytmus breakbeatem zrodí ještě další styly - trip hop, funky breakz nebo nejnovější výstřelek roku 99 nu-skool breakz. Breakbeat v dalším desetiletí ovládne hudební scénu a zatlačí rovný beat do pozadí. Drum and bass je doménou experimentátorů s breakbeatem, ale v žádném případě to není jediný styl, který je používá. A to je nutné mít na mysli. Pokud bychom chtěli najít nějaké skutečné předky jungle, pak by to patrně bylo experimentální techno, které používalo breakbeaty na rozdíl od přímých straightbeatů mainstreamového techna. Svoji roli ovšem sehrály i vlivy reggae, hip hopu a jazzu. Reggae pracuje s breakbeatem jako jedním z hlavních elementů své pomalé valivosti, navíc byl jungle od začátku spojován s tvrdým ragga stylem, hudbou s překotným trhaným stylem a obyčejně rastamanem za mikrofonem, který vyvolával politická hesla. Z hip hopu si jungle vzal určitou nekompromisnost, později rap a image tvrdých hochů. V Anglii byl navíc hip hop zdrojem cenných technických experimentů. Z jazzu si jungle půjčilo hravost a otevřenost k experimentům. A nesmíme zapomenout ani na americký funk 70. let (spojený předvším se jmény skupin George Clintonona Parliment a Funkadelic), který dal (vysamplován a zrychlen) scéně první breakbeaty. Jungle je po dlouhé době zase styl, který Anglie dala světu. Do té doby jen importovala co přineslo pachtění pionýrů taneční hudby z druhé strany oceánu. (house přišlo z Detroitu, rave a komerční eurobeat z kontinentální Evropy). Podobně jako hip hop v Americe byl i jungle v začátcích úzce spojený s afroamerickou komunitou ve velkých městech, protože však v samotném centru dění, v Londýnském East Endu, těžko můžeme mluvit o etnikách, žijí tam pospolu přistěhovalci všech barev pleti, dá se spíše říci, že jungle našel své otce v městské mládeži z nižších společenských tříd. Jungle skutečně, jak jsem už uvedl, vyšlo z hardcoreové subkultury (neplést si s kytarovým hard corem!), tedy z určité alternativy k panujícímu "komerčnímu" house a čím dál nudnějšímu rave. Z ní si v počátku také vypůjčilo svůj striktní undergoundový postoj a náchylnost k hudebnímu extremismu.

pozn.1 další současné taneční styly, které používají breakbeaty: trip hop 90. léta. Portishead, Massive Attack, Tricky a umělci kolem labelů Ninja Tune, MoWax nebo Cup of Tea

funky breakz rok 1997 a úspěch kapel jako The Prodigy, Death in Vegas, Crystal Method nebo Propellerheadz

big beat rok 1998 - Fat Boy Slim, Wiseguys, Bently Rhyme Act a jiní z labelu Wall of Sound

Breakbeaty z podzemí. Hardcore.

A že se něco děje, na to můžete vzít jed. Už jsme mluvili o hadrcore jako o jednom z podstatných zdrojů drum and bassové inspirace. Je ale velmi těžké definovat tento styl. Hardcore znamenal pro taneční scénu to samé co punk pro rock. Až na to, že místo kytar měli kluboví hardcoristé v rukách samplery (technologie, které se v té době objevují samozřejmě neuvěřitelně pomohly rozvoji scény, v podstatě každý mohl za pár liber skládat své tracky doma a pokoušet štěstí). Dělali s nimi neskutečné věci. Staré techno a house tracky byly nejdřívě nasamplovány a pak díky technice různě a prapodivně převrtány. Jako příklad poslouží track detroitského krále techna Carla Craiga Bug In the Bassbin z roku 1991, který obsahoval vysamplovaný bubnový break ze staré funky desky. Pro hardcore byla ale tahle deska příliš pomalá a tak ji dvakrát zrychlili , oloopovali a dostali tak perfektní breakbeatovou strukturu, něco na co dlouho čekali. (Původní britský techno hardcore ještě před objevem breakbeatů s oblilbou zrychloval americké houseové tracky až do nesnesitelných rychlostí.) Samplování funky rytmů, jak už bylo zmíněno výše, se stalo oblíbenou zábavou v junglových kruzích. Podobného zacházení se dočkaly i jiné tracky. Samozřejmě, že na různé samply byly namontovány rychlé breakbeaty a ukradené popové vokály, všechno to mělo vůni neuvěřitelné bizardnosti. Derek May, techno pionýr z Detroidu si v jednom rozhovoru postěžoval: "Lidé na parties v Anglii tancovali normálně než se tam objevil ten hardcore a to začali tancovat ten stupidní tanec." Shut Up and Dance Crew mu brzy poslali odpověď, nasamplovali jeho detroitského kolegu Carla Craiga a track nazvali Derek Went Mad (Derek se zbláznil). Pokud jsme mluvili o SUAD Crew jako o čelných představitelích ragga jungle, pak je důležité připomenout, že scéna ragga jungle a hardcore spolu úzce spolupracovala a vzájemně se ovlivňovala. Ragga jungle dalo impulz, ale hardcore svojí neuvěřitelnou tvůrčí invenčností posunovalo původní junglovou formuli dál. Dan Donely zakláda v roce 1991 Suburban Dance Recordings a ve stejném roce Liam Howlet dává dohromady The Prodigy, aniž by kdo tušil, že se z nich časem stane nejpozoruhodnější fenomén britské hudební scény 90. let. Jejich první hit Charly na původně čistě raveovém labelu XL se stává sice ještě jakoby hitem rave scény, ale je v podstatě posledním hřebíčkem do rakve umírajícího starého stylu. (Později časopis MixMag obvinil Prodigy z usmrcení rave právě tímto hitem). Liam pro tento track geniálně nasamploval animovanou kočku z varovného šotu, který nechala vláda vyrobit jako varování před automobilovými nehodami, jejichž obětmi se stávaly děti. Spojení zrychleného hlasu (samozřejmě odkaz na drogu extázi, která "udělala" rave) a tvrdých breakbeatů vyneslo tenhle track na nevídanou 3. pozici v oficiální britské hitparádě. Je značné sporné, považovat první tracky Prodigy za drum and bassové předchůdce, každopádně Liam H. se stal jedním z velmi významných experimentátorů s rytmem a tím rozhodně ovlivnil pozdější breakbeatovou horečku. Co následovalo bylo nechutné využití této raveové formule a celá hromada singlů se zrychleným vokálem, které ve vidině snadného zisku chrlily nejrůznější gramofirmy. Rave se stal komerčním zbožím a tím byl zabit. Hardcore byl ale na vzestupu. Potvdil to hit Sesame Street od Smart-E´s na Base. Na Suburban Base Records vyšly tracky Krome & Time, Austinova I Get High nebo I Feel This Way a Tell Me Why od Rachel Wallace, které ukázaly jak se dají míchat ženské vokály a tvrdá hudba. Son'z of a Loop od Danny Breakz a Far Out od Da Loop Era se staly klubovými hity. Tato scéna se stala obecně populární na začátku roku 92. Svým dílem k tomu přispěly i pirátské vysílačky, hlavně Kiss FM. Hodně podstatné věci se děly i kolem party Criminal Minds, která mixovala hip hop s tvrdým dub-reggae. Jejich EPčka Baptized By Dub a The Criminal z roku 1992 byly jedny z prvních skutečně původních junglových desek. Hardcore bylo brzy zdiskreditováno stejně jako rave. Zatímco jedna část scény se proměnila v drum and bass a nabrala tak směr k tvrdšímu a temnějšímu soundu, druhá směřovala spíše k pozitivním vibracím a k rychlejším (někdy až nesnesitelně rychlým) rytmům. Takzvaný happy hardcore, který byl u nás populární před nějakými třemi lety (z Německa přišli úděsní Scooter, z Holandska Technoheadz), se stal na ostrovech synonymem pro hudbu určenou pro mimořádně vyjeté dětské feťáky na bizardních veselých parties. Zájem o tento druh hudby se časem přenesl z Anglie do Skotska a přes Záliv do Německa a Holandska.

pozn. nejdůležitější tracky hardcoreové éry počátku 90.let Acen - Trip To The Moon Criminal Minds - Babtized by Dub EP

Breakbeat jako zábava. Jump Up.

Drum and bass je některými kritiky nazýván hudbou pro intelektuály. Složité rytmické struktury a pohrdání zavedenými formulemi je skutečně pro dnb typické a činí z něho hudbu, která není masově přijímána, třeba jako techno nebo trip hop. Mluvili jsme už o určitých problémech ohledně definování dnb jako taneční hudby. Experimentální jungle se sice v klubech hraje, ale většinou jen v chill out roomech a k tanci je house. Určitou odpovědí na to, jestli dnb může nebo nemůže být taneční hudbou je takzvaný jump-up (jednoduše znamená právě to, co chcete při této hudbě dělat - skákat), styl který se vynořil z podzemí v roce 97 se jmény jako Urban Takeover, Aphrodite, Ganja Kru, Shy FX, Dj Hype a nebo Andy C. Jump up je zjednodušená odrůda jungle, která má obyčejně postavenou rytmiku na opakování jednoho breakbeatů a je hodně inspirována hip hopem a ragga (velmi často je doprovázena vokály). Králem jump-upu je Gavin King, který vydává své tracky od roku 95 jako Aphrodite, Alladin nebo Amazon II. Jako Aphrodite je rozhodně nejznámější a má za sebou úspěšné vinyly Bad Ass, Woman That Rolls nebo King Of Beats, vydané většinou na jeho vlastních labelech. Jeho kolaborace s Mike Finnem, londýnským producentem, dala vzniknout projektu Urban Takeover, který je vyhledávan i různými umělci z mainstreamu kvůli remixům. King a Urban Takeover mají na svědomí vynikající remixy Jungle Brothers od Jungle Brothers, Raw Power of Apollo440 a také třeba Honey pro Mobyho. Klidně můžeme říci, že dvojice King a Finn jsou nejvyhledávanějšími remixéry současné dnb scény. Jejich společné sety jsou ukázkou velmi kvalitní - a teď to už můžeme říci na plno - taneční odrůdy drum and bassu. Dalšími významnými jump upovými umělci jsou Ganja Kru, kteří točí velice taneční a velice dobré věci, shrnuté na albu New Froniters. Umělci, kteří jsou řazeni ke stylu jump up bývají často obviňováni ze zaprodání drum and bassu zábavě a komerci. Je to i není pravda, na to ať si každý udělá názor sám.

Velmi obscéní? Breakbeat Era. Zpívaný breakbeat.

V roce 1995 se v podstatě náhodou seznámili dva chlapící z profláklé bristolské junglové scény s mísní folkovou písničkářkou. Slovo dalo slovo a dohodli si zkušební jamovací session. Když zmíněná folkařka přišla do studia, uslyšela basovou linku, která se linula z přístrojů za nimiž seděli oba junglisté. Začala do ní zpívat první slova, která jí přišla na mysl. Udivení producenti to zaznamenali a track nazvaný Breakbeat Era byl na světě. Zpěvačka se jmenovala Leonie Laws a těmi ve studiu byli Roni Size a DJ Die. Skladba, která byla výsledkem této spolupráce vyšla na sampleru bristolské crew pod hlavičkou projektu Scorpio, ale později dala jméno projektu Breakbeat Era. Na podzim roku 1999 vyšlo album, které se jmenuje Ultra Obscene. Čekalo se s čím novým přijde po New Forms oslavovaný Roni Size. Jeho nový projekt je tak trochu poloviční odpovědí. Size a Die totiž hrají na tomto albu podřadnou roli. Vše podstatné se točí kolem zpěvačky Leonie. Její hlas se objevuje v drtivé většině 15 skladeb (jen 2 instrumentálky) a zvukové koláže, které Ronie a Die produkují, jen přikrašlují její unikátní projev. Na zpěvu všechno stojí a padá. Pokud se Leonie zrovna nedaří, třeba skladba Control Freak, pak jde pryč všechno. Těžko můžeme Size obvinit z polovičatosti, ale je dobře známou věcí, že jak se do hudby vloží vokál, jde vše ostatní do pozadí. Ultra Obscene chvílemi nezní vůbec jako dnb album, připomíná rock nebo dokonce punk (v rychlejších skladbách). Hlas je prostě tak dominantní, že už nejde o breakbeaty nebo o zvuky. To ale vůbec neznamená, že to je špatné album. Ba naopak. Pokud přijmete zmíněné předpoklady, pak se rozhodně nebudete nudit. Úvodní smršť hitovek - Ultra Obscene, Rancid, geniální Breakbeat Era s dřevěnou basou nebo Bullitproof je silným vkladem. Je jasné, že se nepodaří tohle tempo udržet. Tak po hodině přijde několik slabších skladeb, ke konci to ale znovu napálí s výbornými Sex Change a Life Is My Friend. Délka alba je patrně tím největším problémem. Z pro mne nepochopitelných důvodů se naši tři hrdinové rozhodlil naplnit cédéčko až k prasknutí na maximálních 74 minut. Možná, že měli za dva roky zkoušení (a odkladů vydání desky) tolik materiálu, že se jim nechtělo nic vyhazovat. Ultra Obscene je značně kvalitní album, můžete si být jisti, že se s ním nebudete nudit. Vpasovat do drum and bassu výrazné ženské vokály (a ne jen nějaké oloopované samply typu : Olalala I feeel gooood) je samozřejmě velmi ošemetná záležitost. Roni Size se o to pokusil už na New Forms a právě díky hitům Heroes a Share The Fall se mu podařilo prorazit i do komerčních medií. O něco později se o rok později pokusili EZ Rollers albem Weekend World. S celou řadou klasických nástrojů v sestavě (dominující basa) a výraznou zpěvačkou produkují na tomto albu velmi funky drum and bass. O E-Z Rollers jsme mluvili už v předchozích kapitolách, nebude tedy na škodu připomenout, že je to trojice z Norwiche, která vydává od roku 94 na Moving Shadow a jejich albovým debutem bylo Dimensions of Sound. Teprve hit Tough At the Top je dostal do středu pozornosti posluchačů v době, kdy se lehký funky dnb dostává do popředí